Každý porodní proces je svým způsobem jedinečný. V rámci poskytované péče by měl ošetřující personál vycházet ze standardů, které by měly reflektovat nejnovější poznatky vědy (evidence based). Světová zdravotnická organizace (WHO) a iniciativa IMBCI definovaly na základě dostupných studií praktiky jejichž využití je neefektivní či dokonce škodlivé.
WHO v rámci příručky pro normální porod definovala postupy, jejichž rutinní či časté provádění při normálním porodu není vědecky nijak podložené mnohdy je nevhodné, neefektivní či dokonce škodlivé. Zmíněná klasifikace postupů pochází již z roku 1985 přesto v mnohých zdravotnických zařízeních nevhodné praktiky přetrvávají.
Při normálním porodu by pro intervenci do přirozeného průběhu měl existovat opodstatněný důvod. Jakákoliv intervence musí být promyšleným krokem nahlíženým v širším kontextu péče a v souvislostech. Využití intervencí by mělo vycházet z nejlepších dostupných vědeckých důkazů. Každý postup by měl být diskutován s rodičkou, kdy by měla být seznámena s výhodami a nevýhodami daného postupu, jinými možnostmi, tak aby mohla na základě informací učinit informované rozhodnutí a udělit souhlas.
Mezi neefektivní a potenciálně škodlivé rutinní praktiky patří:
- Holení.
- Klystýr.
- Podávání uterotonik v kterékoliv době před porodem plodu pokud jejich účinek nemůže být kontrolován.
- Vyšetření per rectum (konečníkem).
- Udržování rodičky na lůžku.
- Preventivní zavádění intravenózní kanyly.
- Tekutiny podávané infuzí.
- Nařízená pozice vleže na zádech během porodu (popř. nohy ve třmenech).
- Řízené tlačení – zaměřené úsilí na tlačení se zadrženým dechem (Valsalvův manévr) během II. doby porodní.
- Masáž a roztahování perinea (hráze) v II. době porodní.
- Manuální vyšetření dělohy po porodu.
- Aplikace ergometrinu ve třetí době porodní jako prevence kontroly krvácení.
Mezi nevhodně používané praktiky patří:
- Omezení příjmu potravy a tekutin během porodu.
- Mírnění bolesti léčivy pro celkovou aplikaci.
- Mírnění bolesti epidurální analgezií.
- Elektronické sledování plodu (kardiotokograf).
- Použití roušek a sterilních oděvů při péči během porodu.
- Opakované nebo časté vaginální vyšetření, zejména pokud je prováděné více než jedním poskytovatelem péče
- urychlení porodu oxytocinem.
- Rutinní převoz rodičky do jiné místnosti na počátku II. doby porodní.
- Cévkování močového měchýře.
- Povzbuzování ženy, aby tlačila už od okamžiku, kdy je diagnostikována úplná nebo téměř úplná dilatace (otevření) děložního hrdla, dříve než žena sama ucítí potřebu tlačit.
- Rigidní snaha o dodržení stanoveného trvání II. doby porodní, například 1 hodiny, v případě, že stav matky i plodu je dobrý a porod pokračuje.
- Operativní porod.
- Liberální nebo rutinní užívání episiotomie (nástřih hráze).
- Manuální kontrola dělohy po porodu.
Deset kroků k optimální péči
Mezinárodní iniciativa za porodní péči pro matku a dítě IMBCI vypracovala deset kroků k optimální péči. Původní iniciativa vznikla v USA a postupně se stala mezinárodní iniciativou, která spolupracuje s desítkami zahraničních organizací zabývajícími se péčí o matku a dítě. Na vytvoření iniciativy spolupracovalo přes sto odborníků z celého světa.
Cílem iniciativy je vzbudit globální pozornost vztahující se ke kvalitě poskytované péče a zkušeností ženy se zážitkem porodu se zaměřením na důsledky přijímané péče. Věděcké důkazy jednoznačně potvrzují pozitivní výsledky v přístupu, kdy je žena a dítě v centru zájmu. Zdůrazňuje potřebu péče, kdy je žena v centru pozornosti, péče je neinvazivní (není primárně založená na intervencích), podporuje zdraví ženy a její celkové prožívání.
Iniciativa IMBCI do těchto škodlivých praktik zařadila postupy, jejichž rutinní či časté provádění při normálním porodu není vědecky nijak podložené. Pokud to vyžaduje specifická situace, jejich použití by mělo vycházet z nejlepších dostupných vědeckých důkazů tak, aby byla větší pravděpodobnost, že jejich přínos převáží nad jejich rizikem. Každý postup by měl být s rodičkou náležitě prodiskutován, aby mohla učinit informované rozhodnutí.
Sem spadá:
- Holení.
- Klystýr.
- Odloučení blan od dolního děložního segmentu (Hamiltonův hmat).
- Umělé protržení vaku blan.
- Umělé vyvolání a urychlení porodu.
- Opakovaná vaginální vyšetření.
- Odpírání jídla a pití.
- Udržování rodičky na lůžku.
- Tekutiny podávané infuzí.
- Nepřetržité elektronické monitorování plodu (kardiotokografie).
- Farmakologické tišení bolesti.
- Cévkování.
- Nařízená pozice vleže na zádech během porodu (popř. nohy ve třmenech).
- Tlačení řízené poskytovatelem péče.
- Tlak na fundus dělohy (Kristellerův manévr).
- Nástřih hráze.
- Použití kleští a vakuového extraktoru.
- Manuální vyšetření dělohy.
- První a opakovaný císařský řez.
- Odsávání novorozence.
- Okamžité přerušení pupeční šňůry.
- Oddělení matky od novorozence.
V problematice intervencí u porodu jsou mnohdy zcela opomíjená práva ženy na svobodné rozhodnutí s případným odmítnutím nabízené péče. Tento fenomén popisuje WHO v rámci dokumentu Prevention and elimination of disrespect and abuse during childbirth (2015) – uvádí, “… že mnoho žen zažívá nerespektující a zneužívající péči při porodu po celém světě. Tato péče nejen poškozuje práva žen na respektující péči, ale může ohrozit jejich právo na život, zdraví, tělesnou integritu, osvobození od diskriminace…”
V roce 2007 byl oficiálně formulován termín “obstetric violance” (porodnické násilí), který referuje k přemedikalizované péči bez informovaného souhlasu. Přesná definice termínu je: “přivlastnění těla a reprodukčních procesů žen zdravotnickým personálem, které jsou vyjádřeny jako nelidské zacházení, zneužívání léků a přeměnu přirozených procesů na patologické, přinášející s sebou ztrátu autonomie a schopnost svobodně rozhodovat o svém těle a sexualitě, což negativně ovlivňuje kvalitu života žen.“