Zatímco ve většině vyspělých zemí je novorozenec po porodu neustále s matkou, protože je to přirozené a pro dítě i matku celkově prospěšné, v ČR je běžnou praxí, že se novorozeně okamžitě dostane do péče zdravotnického personálu a do koloběhu rutinních procedur.
Příklad ze světa – Holandsko
Minimálně jednu hodinu po porodu rodinu nikdo nevyrušuje. Panuje naprostý respekt k jejím potřebám a soukromí. Je to prostor pro rodiče, pro rodinu, pro vítání nového člena. Tato chvíle se vnímá jako jedinečná a přistupuje s k ní s respektem.
„Golden hour“ – Zlatá hodinka
= období bezprostředně po porodu určené pro matku a dítě
= prostor a dostatek soukromí pro rodiče, aby se přivítali s novým členem rodiny, aniž by bylo dítě odebíráno zdravotnickým personálem
Běžná praxe v ČR
Klinická psycholožka Michaela Mrowetz prováděla výzkum u 1 340 porodů v ČR a zjistila, že i po bezproblémových porodech je stále zvykem dítě od matky oddělit.
Z jejího výzkumu vyplývá, že pouhá třetina matek je v prvních dvou hodinách po porodu v bezprostředním kontaktu s dítětem, méně než třetina v přerušovaném kontaktu (dítě odebíráno na ošetření, vážení, mytí atd.) a více než třetina nemá v prvních dvou hodinách se svým dítětem žádný kontakt. Bonding je možný i po porodu císařským řezem, přesto je u nás oddělena po takovém porodu matka a dítě ve více než dvou třetinách případů.
V ČR se sice v poslední době rozmáhá princip “rooming-in”, čili společné ubytování matky a dítěte na jednom pokoji, ALE ve většině porodnic je dítě hned převzato do péče zdravotnickým personálem a těsně po porodu je matka ubytována na jiném pokoji než novorozenec.
Z praxe
I když je novorozenec naprosto zdravý, v českých porodnicích automaticky putuje na oddělení šestinedělí. Pokud žena nemá porodní plán a nestojí si za tím, aby je neoddělovali, tak ji nechávají, aby si do rána „odpočinula“, a pak miminko přivezou po vizitě na rooming-in. Rooming-in už je tedy běžný ve všech porodnicích v ČR, vyjma separace těsně po porodu.
Ačkoliv se u nás rooming-in praktikuje a dítě je tedy u matky “prostorově”, fakticky u ní není. Miminko sice často smí být v plastové postýlce na pokoji s matkou, ale vyndavá se z ní pouze na kojení a přebalování. Bohužel se často stává, že někdo bez upozornění odveze miminko na vyšetření apod., třeba když je matka na toaletě nebo ve sprše. Ve většině případů si matky nesmí miminko z postýlky vyndavat, chovat si ho nebo s ním spát. Z pohledu zdravotního personálu je postel infekční prostředí, dítě může z postele spadnout atd. Ve většině případů netolerují, když s dítětem mámy chtějí spát.
„Kontakt matky a dítěte po porodu léčí přirozenou bolest a přirozené trauma porodu. Dítě není po narození připraveno být samo a separováním jej nutíme k předčasné vyspělosti,“ tvrdí Jiřina Prekopová, dětská psycholožka a terapeutka.
Co je to bonding?
- první poporodní vazba mezi matkou a dítětem mimo tělo matky
- prvotním propojením matky a dítěte vzniká vzájemná vazba (bond), která je zásadní pro jejich celoživotní pouto a interakce (dále viz níže)
- nejlepší inkubátor pro novorozence je kůže jeho matky
- vyšetření novorozence po porodu lze provést i na těle matky
- s novorozencem v náručí je možné ošetřit i případné poranění matky
- často se novorozenci a matky separují právě z důvodu ošetření matky, je to zbytečné a škodlivé
Podle studií
Děti přiložené ihned k matce:
- jejich teplota byla vyšší než u dětí, které byly oblečeny a uloženy do vyhřívané postýlky
- mnohem méně plakaly, když byly po porodu hodinu až hodinu a půl u matky (Christensson, 1995)
- zavedení principu “rooming-in” mělo vliv na procento plně kojených dětí z 85 % na 99 %
- významně to ženám pomohlo v nastartování mateřského chování a v synchronizaci s dítětem v prvních měsících života. Ženy byly k dětem více emocionální (ve smyslu častějšího líbání, usmívání a mazlení) a u výzkumů sledujících dlouhodobé vlivy byly děti ve 2 až 5 letech vyspělejší v lingvistických či jazykových projevech.